Plánování nových čtvrtí: PTEJTE SE KOMUNITY

Amerického urbanistu a krajinného architekta Marka Johnsona si pražský Institut plánování a rozvoje oblíbil. Stejně jako loni dostal pozvání na další mezinárodní workshop, který se uskutečnil koncem týdne v Praze. Tentokrát několik desítek zástupců města a samosprávy, investorů a odborníků ze zahraničí debatovalo o strategii obnovy jednoho z největších pražských rozvojových území Praha-Bubny. Vedle radních Prahy 7 a manažerů developerských firem, jako je CPI Property Group či Unibail-Rodamco, se o své zkušenosti dělili i zahraniční architekti.

Mark Johnson má s plánováním velkých rozvojových celků (ba i o dost větších než Bubny) zkušenosti. Podle něj je nezbytné zapojit do diskuse o budoucí podobě bývalých drážních pozemků všechny dotčené strany. Problém přirovnává k židli stojící na třech nohách: komunitě, zástupcích města, tedy samosprávě, a soukromém sektoru.

"Tyto tři strany musí tvrdě pracovat. A není to jednorázová záležitost, ale práce na příštích 20 let," říká Johnson v rozhovoru pro Hospodářské noviny. "Developeři mají představu, co by mělo na území vzniknout, ale nemohou se izolovat od komunity ani od města," dodává.

Mark Johnson je zakladatelem společnosti Civitas, který pracuje na celoměstsky významných projektech vedle domovských USA také v Asii, Evropě a na Blízkém východě.

Mezi jeho aktuální projekty patří regenerace zanedbané čtvrti Northside v americkém St. Louis.

V Denveru zase stojí za vznikem nové čtvrti pro 15 tisíc lidí na místě někdejšího mezinárodního letiště Stapleton.

O koncepci si musíte rozhodnout sami.

Na dotaz, co by v Bubnech mělo vzniknout, v jakém poměru by měly být kancelářské, obchodní plochy a bydlení, které zde investoři plánují, Johnson odpovídá: "Mě byste se ptát neměli, já jsem z Ameriky. Sami se musíte rozhodnout, kam má město směřovat, a teprve potom oslovit architekty se zadáním."

Návrhů na budoucí zástavbu Bubnů vzniklo několik. "Spíš vidím problém v koncepci. Mělo by to být místo pro bydlení, pro byznys, pro mladé, pro staré, pro inovace, nebo by tam měl být obrovský park...?" ptá se Johnson. "Pokud uspořádáte další soutěž na urbanistické řešení území a oslovíte mezinárodní urbanisty, bude to podle mě chyba," pokračuje.

Rozvoj v Bubnech je práce na řadu let, a proto investoři musí uvažovat dlouhodobě. Podle Johnsona je pochopitelné, že chtějí stavět byty, kanceláře nebo obchody. Ostatně kdyby nevěřili, že to dává ekonomický smysl, svoje záměry by neprosazovali. "Ale záleží na komunitě a na městu, aby si ujasnily, zda to je to nejlepší pro Prahu 7, pro Prahu jako takovou," pokračuje Johnson.

Zkušení odborníci ze zahraničí tak zástupcům města a soukromého sektoru radili s procesem  jak postupovat, aby desítky hektarů v centrální části Prahy už neležely zbytečně ladem, jak projekt co nejdříve nastartovat.

"Není to o tom, že developer předloží městu svůj záměr a to jej akceptuje. Město by mělo ukázat svou schopnost vést, určit vizi, kterou považuje za nejlepší pro toto území, a pak o tom jednat s komunitou a developerem," říká Johnson a dodává, že názor sousedů, kteří bydlí v blízkosti dotčeného území, by měl být vyslyšen.

Najít kompromis zřejmě nebude snadné. "Mám několik projektů, na kterých jsem pracoval a dlouhá léta. Na jednom projektu stále dělám, a to od roku 1988. Ve městě St. Louis pracuji na velkém projektu už 10 let a ještě se tam vůbec nic nepostavilo," popisuje Johnson.
O tunelu Blanka napříště jinak

Sám minulý týden vystoupil v roli moderátora mezinárodní odborné konference o urbanismu reSITE, jejíž letošní, čtvrtý ročník měl název Sdílené město. S vývojem nových technologií, chytrých telefonů se totiž sdílení stává moderní záležitostí. Sdílejí se selfie, auta, kola, kanceláře či ubytování. Aplikace v chytrých telefonech dávají vzniknout virtuálním komunitám. V USA se čím dál častěji sousedé a komunity organizují a zapojují do rozhodování o věcech, které se jich týkají. A mluví do toho, za co se utrácí veřejné peníze.

Tunel Blanka stál mnoho miliard korun a já odhaduji, že ne všichni si myslí, že byl dobrý nápad jej postavit. Za takových 15 let se bude o takové stavbě rozhodovat jiným způsobem," dává příklad z českých reálií Johnson. "Ekonomika a město se začínají reorganizovat podle toho, co chtějí lidé," pokračuje.

Obyvatelé už přestávají být loutkami. Doposud o věcech zásadních pro město rozhodovali obvykle zvolení představitelé, byznysmeni a finančníci. "Tento model je starý. Neznamená to, že odteď všechno půjde odspodu nahoru," říká Johnson. Jen to, že do vedení města a jeho tvorby bude víc mluvit široká veřejnost. Sdílet je podle něj nutné i odpovědnost. "Idea sdíleného města je jen vrchol ledovce," říká architekt.

Ovšem koncept sdíleného bydlení, takzvaného cohousingu, se ve světě ve větší míře moc neuchytil, podotýká Johnson. V takovém komunitním bydlení má každá rodina nebo jednotlivec svůj byt nebo část bytu a o společné prostory se dělí s ostatními. "Podmínkou je, aby lidé vyznávali stejné hodnoty a měli podobný styl života," vysvětluje Johnson.

Zdroj: Hospodářské noviny

předchozí zpět další